| prof. RNDr. Ing. Petr Fiala, MBA, CSc. Modelování dodavatelských řetězců Dodavatelský řetězec je definován jako vícestupňový systém dodavatelů, výrobců, distributorů, prodejců a zákazníků. Mezi stupni dodavatelského řetězce v obou směrech proudí materiálové, finanční, informační a rozhodovací toky. Materiálové toky zahrnují toky nových produktů směrem od dodavatelů k zákazníkům a opačné toky vracení, servisu, recyklace a likvidace produktů. Finanční toky zahrnují různé druhy plateb, úvěry, toky plynoucí z vlastnických vztahů atd. Informační toky propojují systém informacemi o objednávkách, dodávkách, plánech atd. Rozhodovací toky jsou posloupnosti rozhodnutí účastníků, ovlivňující celkovou výkonnost řetězce. Management dodavatelských řetězců (Supply Chain Management) je bouřlivě se vyvíjející disciplína využívající koncepce, které byly vyvinuty v různých jiných disciplínách. Řízení dodavatelských řetězců je nyní považováno za vedoucí prvek strategie a za efektivní způsob vytváření hodnoty pro zákazníka a vyvolává značný zájem manažerů a výzkumníků. Většina dodavatelských řetězců se skládá z nezávislých jednotek s vlastními zájmy. Před-pokládá se, že žádná z jednotek není schopna sama optimalizovat dodavatelský řetězec. Každá jednotka se snaží optimalizovat vlastní kritéria, protože ví, že ostatní se budou chovat stejně. Toto konkurenční chování nevede k optimalizaci celého dodavatelského řetězce. Moderní manažerské filozofie si vynutily zhodnocení dodavatelsko-odběratelských vztahů. Tradičně byly ovlivňovány čistě konkurenčními vztahy, ale pro mnoho úspěšných firem se přeměnily na vztah partnerství v rámci dodavatelských řetězců. Toto partnerství je vytvářeno pro zvýšení finanční a operační výkonnosti každého člena řetězce snižováním celkových nákladů, snižováním zásob podél celého řetězce a zvyšováním úrovně sdílených informací. Partneři se snaží kooperovat v poskytování zlepšených služeb, technologické inovaci a návrhu produktu. Očekávaným výsledkem je vzájemně výhodné partnerství typu výhra-výhra, které vytváří synergický řetězec, kdy celý řetězec je efektivnější než souhrn jeho jednotlivých částí. Koncový zákazník dostane vyšší kvalitu, nákladově efektivní hodnoty v kratším čase. Partnerství v rámci dodavatelských řetězců vede ke zvýšenému toku informací, snížení neurčitosti a ziskovějšímu dodavatelskému řetězci. Jednotky a celý řetězec mohou mít výhody ze vzájemné komunikace, koordinace chování a kooperativního řešení problémů. Komunikace mezi jednotlivými jednotkami vede ke sdílení informací. Nežádoucí efekty je možno potlačit včasným vzájemným sdílením informací o plánovaných akcích, poptávkových prognózách a kapacitách jednotlivých členů systému. Řízení dodavatelských řetězců je stále více ovlivňováno moderními informačními a komunikačními technologiemi. Koordinace akcí jednotek dodavatelského řetězce přispívá k lepší výkonnosti celého systému. Kooperace znamená společné řešení problémů, při kterém může nastat synergický efekt, kdy efektivnost celého řetězce je vyšší než souhrn efektivností všech jeho částí. Řešení problémů dodavatelských řetězců je výzvou pro použití modelových a optimalizačních technik. V publikaci jsou shrnuty základní koncepce řízení dodavatelských vztahů. Jsou modelovány a analyzovány dílčí efekty v rámci řetězců a doporučena řešení. Rovněž je navržen modelový rámec, zahrnující různé aspekty jako je síťové, dynamické a neurčité prostředí, systémová optimalizace a faktory více kriterií a více rozhodovatelů v dodavatelských řetězcích. Publikace je určena pro manažery, výzkumníky, systémové pracovníky, studenty ekonomických a technických vysokých škol a fakult. |