| LUCIE HINDLSOVÁ DLOUHÁ CESTA K MÍRU (Bill Clinton a Blízký východ) |
| Devadesátá léta minulého století přinesla spíše naivní a planou naději, že dlouhotrvající konflikt spěje přece jen ke svému zdárnému konci. Nicméně již záhy se jasně ukázalo, že ani tentokrát nebyl mír na dosah a že cesta k němu bude ještě velmi trnitá a bolestná. Poslední dekáda dvacátého století přesto vnesla do konfliktu mnoho nových prvků. Charakterizovala ji především obrovská síla Spojených států, které se ocitly v roli unilaterálního garanta blízkovýchodního mírového procesu. Tento významný fakt vedl k fundamentálnímu přehodnocení dosa-vadních vztahů a vazeb USA a regionálních států. V souvislosti s tím se v posledních letech stále více rozpoutává i debata o roli a transformaci tzv. „zvláštního vztahu“ mezi Spojenými státy a Izraelem. Ten tvoří jeden ze základních principů americké politiky vůči Blízkému východu již od šedesátých let dvacátého století. Jedná se o unikátní spojenectví, které se nedá nalézt u žádného jiného státu blízkovýchodního regionu. Strategický svazek ovšem neovlivňuje pouze faktory, určující momentální americký postoj k Izraeli. Ovlivňuje také to, v jakém rozsahu se snaží Spojené státy zvyšovat tlak na Izrael k přijetí takových kroků, jež jsou v souladu s aktuálním směrem i se strategickými zájmy americké zahraniční politiky v oblasti. Tyto dva protiklady pak vytvářejí zvláštní dynamiku ve vztazích mezi USA - jako patronem Izraele - a židovským státem jako jeho klientem a spojencem ve strategicky esenciální oblasti. Hodně už bylo napsáno o vztazích Izraele a USA v době studené války. Nicméně poměrně málo studií se zaměřuje na motivy a koncepce USA, ovlivňující a určující směr americké zahraniční politiky v období devadesátých let dvacátého století. Tato knížka má proto za cíl analyzovat politiku Spojených států vůči Blízkému východu s důrazem na Izrael. A to nejenom z pohledu americké domácí politické scény, která často dala Izraeli prostor k manévrování mezi navrhovanými koncepcemi různých orgánů americké administrativy, ale i s ohledem na nové zahraničněpolitické koncepce a přístupy, objevující se v USA a ve světě v souvislosti s koncem studené války. Clintonův přístup k Izraeli byl v mnoha ohledech unikátní. Jeden z nejvíce proizraelských prezidentů si získal oblibu Blízkého východu, avšak přes veškeré úsilí se mu nezdařilo zanechat takový odkaz, jaký by si jistě přál. S časovým odstupem, doprovázeným určitým vystřízlivěním, se začínají objevovat pochyby o úspěšnosti Clintonovy politiky vůči Izraeli a Palestincům právě s ohledem na situaci, která následovala a prakticky pokračuje ještě v době psaní tohoto textu. Stále častěji se totiž začíná poukazovat na to, že prezident Clinton se stal prezidentem ve velmi příznivém období. Konec studené války, úspěšná Bushova politika v Perském zálivu, USA jako jediná supervelmoc světa, vytváření nových vztahů s arabskými státy, které byly více než předtím nakloněny USA, protože potřebovaly novou orientaci po ústupu Sovětského svazu - to vše utvářelo příznivé klima pro Clintonovu politiku. Formát B5, 162 stran, Barevná příloha, 188 Kč ISBN 80-86419-04-5 OBSAH |
